O judu

  

Následující text vychází převážně z Příručky mladého judisty, kterou pro nás sestavil Jirka Budil. Děkujeme

 

Judo je bojový sport, který nás učí nejen to, jak zvítězit nad soupeřem, ale i mnoho dalších věcí, například sebeovládání, kázni, hygieně, ohleduplnosti apod. Proto je nutné, jestliže jste se rozhodli pro judo, přizpůsobit své chování a denní režim požadavkům tohoto sportu.

Zájem o judo je jedna z nejdůležitějších věcí. Sebeslavnější trenér, sebevětší množství peněz, sebelepší tréninkové podmínky Vám nebudou nic platné, když Vy sami nebudete mít o judo zájem a nebudete chtít být nejlepší.

Trenér je osoba, která se Vás snaží naučit základy a principy juda, zlepšit Vám fyzickou kondici a udělat z Vás sportovce. Každý z trenérů používá jiné výchovné prostředky a jiný postup při vedení svých svěřenců. Všichni mají ale snahu udělat z Vás co nejlepší judisty. Není proto slušné pomlouvat svého trenéra. V mnoha případech je to ve Vašem okolí jediný člověk, který je ochoten Vás učit.

 

Chování a trénink

Na trénink chodíme zásadně včas a s tím vybavením, které je podle požadavků trenéra nezbytné. Zpravidla to bývá: judogi (nesprávně kimono), přezůvky, ručník apod.

Je samozřejmostí, že jdeme na trénink čistí a s ostřihanými nehty. Náušnice, korálky, náramky apod. sundáváme před vstupem do DOJO.

Při vstupu do DOJO i na tatami zdravíme malým pozdravem.

Každý trénink zahajujeme nástupem (seisou), při které trenér vysvětlí další průběh tréninku, soustředíme se na trénink a navzájem se pozdravíme.

Nezbytnou součástí každého tréninku je rozcvička, kterou vede sám trenér, nebo jejím vedením pověří některého z přítomných. Vyspělí judisté se rozcvičují sami, bez asistence trenéra. Rozcvičení je velice důležité, předchází se tím mnoha zraněním kloubů a svalů.

Průběh tréninku určuje trenér podle tréninkového plánu, zpravidla podle toho o jak vyspělou skupinu judistů jde a podle tréninkového období (přípravné, přechodné, hlavní). Pokyny trenéra je vždy nutné respektovat, nekázeň a nesoustředění vede k mnoha zbytečným zraněním.

V případě zranění nepodléháme panice, ale okamžitě voláme trenéra a sami poskytneme pomoc.

V průběhu tréninku bez svolení trenéra nepřestáváme cvičit, nepořádámě diskusní kroužky, neodcházíme z tatami. Neustále dodržujeme zásady zdvořilosti (oslovení, zdravení apod.) Neúčast na tréninku hlásíme předem, případně se omluvíme na začátku příštího tréninku.

Na závěr tréninku opět nastoupíme (seisa), trenér zhodnotí průběh tréninku, případně připomene jiné problémy (účast na soutěžích, zkouškách apod.) a následuje opět společný pozdrav. Kimono nezapomeneme po tréninku usušit a vyvětrat.

 

 

              TOPlist